Měsíčník Bio – Muž za pultem, asi rok 2000
Zemědělské produkty vypěstovat je jen polovina úspěchu, k tomu ještě ta menší. Hlavní je dobře prodat. Teprve až se potravina (v našem případě biopotravina) dostane za odpovídající cenu k zákazníkovi, cyklus se uzavírá a zemědělství může fungovat dál. Proto se v tomto ročníku Bia chceme ve zvýšené míře věnovat právě obchodu s biopotravinami. Dnešním „mužem za pultem“ je pan Josef Vymětal, který už vlastně za pultem vůbec nestává a svou většinu produkce vypravuje z přerovského železničního uzlu vlakem do celé republiky. Pan Josef Vymětal je jedním z našich prvních biozelinářů a hospodaří v Břestě u Kroměříže.
Pane Vymětale, chci se Vás dnes ptát především na to, jak prodáváte svou ekologickou zeleninu, pro začátek byste ale možná mohl říct něco o Vašem zahradnictví. Jakou máte výměru a co všechno pěstujete?
Počátek našeho ekologického hospodaření se datuje od roku 1990, kdy jsme ještě bydleli v Kroměříži, kde manželka podnikala v malém obchůdku s potravinami, a současně začali pěstovat zeleninu na výměře necelých 3 ha.
A co všechno pěstujete?
Dá se říct, že převážnou část zeleniny, která se v našem regionu dá pěstovat, včetně teplomilnějších druhů – třeba i melounů, které snášejí tvrdší podnebí. Pěstujeme tedy druhy košťálové, kořenové, plodové, listové zeleniny, včetně cibulovin a brambor.
Máte přehled, kolik je asi tak zhruba druhů zeleniny?
Pěstujeme přes 40 druhů plodin a asi 35 až 37 druhů běžně prodáváme. Několik plodin pěstujeme v minimálním množství na zkoušku, pro vlastní potřebu, nebo na zakázku /francouzská dýně/ a pár druhů bylin v malém množství.
To znamená, že Váš sortiment je poměrně široký, což je dáno tím, jak máte zorganizovaný odbyt. Vy tedy neděláte velké množství jedné plodiny, ale spíš menší množství většího sortimentu – jakým způsobem to pak prodáváte?
Prodej uskutečňujeme převážně zásilkovou službou nebo prodejem přímo ze dvora. Asi necelou čtvrtinu bioprodukce dodáváme do jídelen nebo prodejci na trhu v Kroměříži.
Pěstování velkého sortimentu je náročné a pracné. Přesto jej nezužujeme, aby zákazník nemusel nakupovat u několika pěstitelů vždy jen něco, ale aby měl při jedné cestě, případně v jedné zásilce, co možná nejširší možnost výběru. Rovněž osevní postup při takové rozmanitosti je vyváženější, než kdybychom pěstovali třeba jen košťálovou a cibulovou zeleninu. Pěstujeme tedy i takovou zeleninu, která je v mnoha případech trochu ztrátová /rajčata/. Vyvstává otázka, že bychom mohli spolupracovat v sortimentu i s kolegy ekozahradníky, ale zdá se nám, že zatěžovat produkty dalšími nákladnými přepravami je neekologické a rovněž kvalita čerstvosti by se zhoršila a na ní nám záleží nejvíc.
Já bych se vrátil k tomu odbytu, zdá se mi, že to je dost ojedinělý případ, že zvládáte prodávat produkci skoro ze tří hektarů zásilkovou službou. Vy jste jezdíval dřív i na trh. Kam to bylo?
Prodával jsem na tržišti v Kroměříži.
A jaké jste s tím měl zkušenosti?
S tímto prodejem jsem měl dobré zkušenosti. Ale z časových důvodů, kdy třikrát týdně jsem stál na tržišti necelého půl dne, to bylo neúnosné. Vzhledem k tomu, že tak náročný sortiment biozeleniny si žádá mnoho práce na poli a na tuto práci už nezbýval čas. Proto jsme se s manželkou rozhodli, že pouze část produkce budeme nabízet přes obchodníka /trhovce/ na trhu, další část dodávat do jídelen, vzhledem k menší pracnosti při přípravě prodeje. Převážnou část však budeme nabízet přímo ze dvora a pomocí zásilkové služby po celé ČR, dokonce v poslední době i slovenským přátelům. Prodej na tržišti jsme definitivně ukončili v roce 1997, v době záplav, které nás připravily o veškerou úrodu. Vzhledem k tomu, že část zákazníků, převážně odběratelů našich zásilek, nás psychicky v tuto dobu „podržela“, rozhodli jsme, že tuto službu prohloubíme, jako dík za povzbuzení.
A není to časově také náročné, když to musíte balit, jezdit s tím na nádraží...?
Sklizeň a příprava takto zasílané biozeleniny je stejná, jako bychom prodávali kdekoliv jinde. Práce navíc je s balením mnoha papírových kartonů, rozvažováním a jízdou do Přerova, železničního uzlu s rychlíkovým spojením na všechny strany.
Přes tyto nevýhody má zásilková služba mnoho výhod pro nás, ale i pro odběratele a ještě navíc pro ekologii, vzhledem k tomu, že železnice je snad nejekologičtější doprava. Největší výhodou pro nás je možnost využít čas na poli k pěstování a sklizni při denním světle a večerní hodiny věnovat balení a zasílání balíků. Nezanedbatelný je pro nás i pocit, že biozelenina jde do rukou lidí, kteří si cení kvality bio, obětují čas k vyzvednutí zásilek z dohodnutých železničních stanic. Naším velkým uspokojením je i to, že můžeme pomáhat mnoha odběratelům, kteří třeba i ze zdravotních důvodů tuto kvalitu bio vyhledávají.
Podle našeho názoru je pro odběratele největší výhodou čerstvost zaslané biozeleniny, kdy většinou od sklizně do vyzvednutí zásilky neuběhne ani 12 hodin, což je v běžném obchodě nemožné. Zdá se, že nezanedbatelnou výhodou je právě široký sortiment, dodávka v dohodnutém termínu, kvalita, neanonymní prodej a cena za přepravu. V dnešní době je nemožné přepravit třeba jen do Brna vzdáleného 80 km zásilku, která váží pouze 50 kg, během dvou nebo tří hodin za 100 Kč a to ještě nejekologičtěji – vlakem. Důkazem atraktivnosti zásilkové služby je skutečnost, že v roce 1999 bylo spěšně zasláno vlakem asi 8500 kg zeleniny po celé ČR.
Ti zákazníci jsou jednotlivci, nebo to jsou i kluby přátel ekofarem?
Našimi zákazníky jsou přátelé ekologického zemědělství a to jak jednotlivci, tak i kluby nebo skupiny známých, sousedů, kteří se dohodnou na společné zásilce.
Vy jste spolupracoval i s nějakými biokluby. Jaká byla ta spolupráce?
Spolupráce s biokluby má určité mezery, a to z naší strany. Nedokážeme odhadnout, nebo předem dohodnout objemy nebo potřeby jednotlivých druhů zeleniny. Dochází k tomu, že některé druhy jsou více odebírány a jiné méně. Vzniká disproporce mezi několika druhy, což způsobuje rychlé vyprodání některého sortimentu, což má za následek ochuzení dodávek pro jiné, jednotlivě odebírající zákazníky.
Jakým způsobem si lidé objednávají konkrétní zeleninu?
Většinou telefonicky nebo zpětně při placení předchozí zásilky poštovní poukázkou na rubu, v místě pro zprávu pro příjemce, kde napíší svá přání včetně data dodávky. Někteří si objednávají pouze hmotnost zásilky, obvykle 10 nebo 20 kg biozeleniny a ostatní nechávají na nás – „prostě od všeho něco“. Mnozí si určí základní sortiment a zbývající volnou kapacitu balíčku nechávají také na nás. Asi nám důvěřují a my máme radost.
Jak často jezdíte v sezóně na nádraží s balíky?
Třikrát týdně a to ve čtvrtek, neděli a pondělí. Tyto určité dny mají své důvody. Ve čtvrtek většinou posíláme rodinám vyjíždějícím na víkend mimo bydliště a tedy biozeleninu potřebují v pátek. V neděli zas těm, kteří potřebují skloubit všechny dodávky od jiných dodavatelů na pondělí. V pondělí těm, kterým je to jedno, nebo mají tento termín zaběhlý. Rozdělení na tři termíny je velmi výhodné vzhledem k rozložení sklizně na více dnů a hlavně tehdy, když nám moc nepřeje počasí, sklizeň a čištění bývá zdlouhavé a v jednom dnu by se to nestihlo.
Jak jste své zákazníky sháněl? Kde jste k nim přišel, kde jste je posbíral?
Podle mého názoru současní odběratelé pochází ze tří až čtyř zdrojů. Jedním neocenitelným zdrojem je adresář, který vydal náš svaz PRO-BIO Šumperk. Druhý zdroj zákazníků, převážně z bližšího okolí, jsou lidé, kteří zůstali věrni od dob, kdy jsem prodával na kroměřížském tržišti. Třetí skupina se rekrutuje ze známých, případně sousedů, mých dlouhodobých odběratelů. Poslední skupina si nás nějakým způsobem našla a je jich čím dál víc, až z toho máme hrůzu, že to nezvládneme.
Máte ještě rezervy? Třeba rozšířit plochy…
Při nynějším vytížení rozšiřovat plochy nemůžeme. Rezervy máme pouze v záměně mezi zákazníky, tj. ukončit prodej zákazníkům, kterým je jedno jestli je náš produkt bio nebo nebio a vyhovět těm, kteří chtějí už z přesvědčení jen Bio.
Vy vozíte ještě do kantýn, do kuchyní, že?
Ano. Dodávám doposud do školních jídelen, je jim sice jedno, jestli je zelenina ekologická a důvod k odběru je zaručená kvalita, čerstvost a přesnost dodávek. Nevadí jim ani vyšší cena oproti jiným dodavatelům.
Co to vlastně je za jídelny, kam dodáváte?
Převážně mateřské školy, základní školy a dodáváme také do jedné církevní nemocnice.
Prodáváte něco i ze dvora? Přijde si sem někdo koupit zeleninu?
Prodáváme a to většinou odběratelům z bližšího okolí, nebo i vzdálenějším, kteří využívají volného prostoru ve vozidle při příležitostných cestách za jiným účelem přes náš region. Dokonce i přátelé ze Slovenska si jezdí tímto způsobem k nám na Moravu.
To jsou zákazníci, kteří chtějí ekologickou zeleninu?
Ekologickou, jen ekologickou. Mnoho je těch, kteří mají sami zdravotní problémy nebo jejich děti mají alergie a podobně. Někteří jsou sami, objednávají malá množství, chtějí jen část sortimentu. Přesto jim rádi vyhovujeme, protože máme radost, že nám věří, že chtějí jinou kvalitu - bio.
Překvapilo mě, když jsem zjistil, že jste jedním z mála členů PRO-BIa, kteří mají vlastní internetovou stránku. Jak ji máte dlouho?
Od konce prázdnin roku 1999.
Už jste zaznamenal nějaký ohlas?
Zatím toho moc nebylo, nějaký ten pozdrav mailem od přátel z východního Slovenska, sem tam informace a víc nic. Myslím si, že internet ještě není mezi běžnými lidmi dostatečně rozšířen, nebo jsou lidé pohodlní.
Co si myslíte, že by mohl udělat svaz PRO-BIO pro reklamu a propagaci biozemědělství a hlavně bioproduktů?
Myslím, že by měl pokračovat v dobré práci jako doposud. Měl by ukazovat úspěchy biozemědělství, které podnítil, aby získal další nadšence pro rozšiřování produkce biopotravin. Měl by tedy navazovat spojení s lidmi, kteří umějí a chtějí prosazovat biopotraviny (lékaři…), kteří umějí a chtějí pomáhat biozemědělství jako hlavnímu pomocníkovi v udržování životního prostředí, čistoty vod, rovnováhy v přírodě a tím i zdraví lidí. Je to těžký úkol.
Svaz by měl přispět k tomu, aby biopotraviny byly dostupnější ve všech regionech, dostaly se do bioklubů, bioprodejen, restaurací, jídelen a nepřevážely se přes celou republiku za cenu zvýšení výsledné ceny o přepravní náklady, které jsou v konkurenceschopnosti rozhodné.
Takže Vy se konkurence nebojíte?
Zatím ne. Dokonce bych si přál, aby mladí lidé rozšířili řady biozemědělců. Háček je v tom, že od roku 1993 nepřibyl jediný soukromý biozeleninář. Proč? Kdo z mladých lidí si může koupit 3 ha půdy. Kdo si může koupit farmu, zařízení a stroje. Zájem mladých o ekologické zemědělství je, ale ekonomická situace zemědělství nepřeje. Vysoké vstupy v porovnání s příjmy nedovolují investovat. Řešení je možná v pronájmu farmy, půdy, strojů a zařízení.
Budoucnost zemědělství v našem státě vidíme dost rozpačitě, pokud se něco radikálně nezmění, např. zrušení dumpingových dovozů ze zahraničí, které znehodnocují tuzemskou produkci, snižují zájem o domácí produkci. Tím škodí nejen zemědělcům, ale i těm obyvatelům, kteří tyto dovozy chválí, ale nevidí do budoucnosti.
Ač závěr rozhovoru vyznívá poněkud pochmurně, jsou manželé Vymětalovi optimisty. O zdravou zeleninu je stále větší zájem, jenom je škoda, že řada lidí začne přemýšlet o kvalitě potravin a začne kupovat biopotraviny teprve až je k tomu přivede nějaká vážnější nemoc. Ale jak říká paní Vymětalová, dotek lidské ruky a láska, s kterou se rostliny pěstují, z nich dělají kvalitativně zcela jinou potravinu, než když se produkují v intenzivním mechanizovaném a chemizovaném zemědělství.
Připravil Radomil Hradil.